Úvodem

Když slyšíte, že prodáváme něco někam pod cenou (nebo pod výrobními náklady) - a tedy se ztrátou - věříte tomu tvrzení aniž byste měli důkaz? A když se někdo sugestivně zeptá: "Souhlasíte s uzavřením místního Pomocného Gymnázia (jeslí, nemocnice, nádraží, policejní stanice, divadla...)?" bude s největší pravděpodobností odpověď "Nikdy!!!" Chybí ovšem následující otázka: "A kolik budete pravidelně na provoz takového zařízení ze svého (= z vašich daní) přispívat"? Že stát (obec…) musí..? A kolik vlastně? Asi je třeba této klíčové problematice nejprve rozumět a pak soudit. Jak ale rozumět, když naše školy trvale preferují "jen" umět, ne "ovládat"? Pokusem o nápravu je tento interaktivní minikurs ekonomiky, jehož prvá kapitola má výše uvedený titul. Ekonomika (= hospodaření) je však ve skutečnosti značně komplikovaná disciplina, takže i následující jednoduchý modelový příklad by si žádal rozsáhlé předběžné znalosti především z teorie nákladů a úloha by tak byla - jako řada jiných ekonomických úloh - příliš vědecká. A navíc: moderní mikroekonomika (podniků a domácností) jako součást teorie managementu pochází z USA, takže pro její skutečné pochopení je nutno znát pasivně anglicky. České ekvivalenty jsou mnohdy nepřesné anebo je nelze vůbec vytvořit a jejich šiřitelé (učitelé a politici) jim sami často nerozumí (nemají čas studovat - musí přece řídit) - vyzkoušejte si je dotazem co jsou (např.): náklady, výdaje, produktivita práce, profitabilita výkonů... (viz Slovník pojmů) a pokuste se o český ekvivalent slova "business".

A teď si představte, že takto nepřipravení občané by měli možnost přímé demokracie (všelidové hlasování, referendum), a to včetně odpíračů (vojenské služby, sebevzdělávání, zdravé životosprávy), příživníků a podvodníků všeho druhu - tedy těch, kteří nechtějí zodpovědnost, chtějí však všechny výhody...Asi nikdo od dob V. Pareta (1848 -1923) nepublikoval seriozní výzkum, kolik takových mezi námi žije - kdyby něco bylo na zprofanovaném pravidle 80/20 (viz Jan Neruda: "Kdyby byl každý z nás z křemene..."), hrůza pomyslet. Kolik volebních obdobích by asi spoluobčanům trvalo, než by si uvědomili svou spoluzodpovědnost. A přitom ekonomika firem i domácností přímo závisí na hospodářské politice státu prováděné pomocí zákonů (daňových, účetních, cenových atd.) => ekonomika je tedy praktickou stránkou politiky. A tu zatím uskutečňují námi volení zastupitelé => máme tedy čas se poučit. Naštěstí je tady internet - jedinečná příležitost pro novodobou studijní samoobsluhu e-Learning. Ale pasivní užívání internetu nestačí! Musíte především chtít každý sám sebe zlepšovat a zvyšovat svá nehmotná aktiva, a to přijímáním nových informací.

Aktivum je každý potenciální zdroj, který může přispět k dosažení vašich cílů - v tomto případě jsou aktivem vaše znalosti. Informace pak je taková zpráva, která může sloužit k vašemu budoucímu rozhodování, takže její hodnota časem roste. Naproti tomu aktualita (zvláště bulvární) svou hodnotu časem rychle ztrácí: sdělení, že v Zapadákově vykolejila tramvaj má jiný průběh změny hodnoty pro potenciálního investora, než např. sdělení o výsledku parlamentních voleb, výše diskontní sazby ústřední banky. Nápis na tramvaji "S Fiserem do pekel" nepomůže cestujícímu, který neví kam ona tramvaj jede, pomůže však analytikovi zkoumajícímu reklamu v místě, jakož i majiteli tramvaje, který reklamní plochu pronajal.

Od tohoto okamžiku začněte tedy ihned studovat svět kolem sebe soustavně a průběžně (knowledge management) : pomněte, že drobné každodenní úsilí je účinnější než Norimberské trychtýře intenzivních školení a odmrštěte bezobsažný balast (informační šum) v podobě tištěné, rozhlasové, televizní i internetové, protože čas je náš největší nepřítel. A když budete studovat alespoň trochu i v cizím jazyce a v cizině se nebudete dívat jen na přírodu památky a výlohy, bude to úplně super.

-autor-